Historie Českého Yacht Klubu

 

Rodištěm českého jachtingu je Podolí, známé svou vorařskou minulostí. Proti vorařskému kostelíku ze 14. století stojí unikátní celodřevěná třípatrová loděnice Českého Yacht Klubu, postavená v roce 1912 na hrázi podolského přístavu, pod ochranou skály, na které stojí památný Vyšehrad. Loděnice se stala další historickou památkou této části Prahy.

 

 

Lodě byly na Vltavě od nepaměti a jejich nejstarším pohonem byla vesla a plachty. Traduje se, že prvními jachtaři v Praze, kteří nepluli jen z pracovně obchodních důvodů, byli mlynáři, např. Odkolek, Vávra. O starším neorganizovaném jachtingu svědčí rytina významného českého rytce Antonína Pucherny z roku 1807, která zobrazuje plachetnice na Labi v Roudnici a v Děčíně. Snad nejstarším v Praze byl veřejný jachetní závod mezi Střeleckým a Barvířským (dnes Slovanským) ostrovem 25. září 1870, ve kterém zvítězila loď Libuše Jindřicha Odkolka. Později provozovali plachetnice členové řady veslařských klubů (např. při Sokole Pražském od roku 1861, English Crew v Praze a V. K. Blesk, v Mělníce, Roudnici a jinde). Od konce 19. století se plachty objevují již jen jako pohon sportovních lodí.

                                            Josef Rössler-Ořovský  Josef Rössler-Ořovský     S Tomášem Garykem Masarykem  

Zakladatel

Kolébkou organizovaného jachtinku v zemích koruny české je Český Yacht Klub, jeden z nejstarších jachetních klubů ve střední Evropě. Byl založen v roce 1893 Josefem Rösslerem-Ořovským, velkým sportovcem. Byl členem Veslařského klubu BLESK (založen v roce 1876). Byl prvním, který tomuto klubu získal mistrovský titul. Jeho trofeje jsou ozdobou klubového archivu BLESK. Byl zakladatelem a průkopníkem řady dalších sportovních odvětví. Ořovský mu bylo krycím jménem od školních let, kdy rodina a školní úřady nepřály sportovním aktivitám, ačkoliv Rössler byl dobrým studentem. Ve Francii a Anglii, kam byl poslán na praxi do továren na léčiva, se sblížil s vodním živlem ještě víc, zejména s mořem.

 

         

 

Od mládí miloval přírodu a pohyb. Bleskařské veslo zatáhl poprvé jako devatenáctiletý (1888). Nestačilo mu, že sám sportoval. Iniciativně nabídl tehdejší mládeži sport a kulturu těla a umožnil jí to organizováním i osobním příkladem. V Čechách byl zakladatelem kanoistiky, turistiky na řekách, vodního skautingu a dalších sportovních odvětví. Jakým byl dobrým organizátorem, svědčí mimo jiné i to, že založil 1. Český lawn tenis klub, který byl prvním tenisovým klubem v Rakousku-Uhersku, a již čtyři roky poté jej přihlásil do Mezinárodního tenisového ústředí (FILT) v Londýně. Náruživě a úspěšně holdoval tenisu, fotbalu i bandy-hokeji. Byl znamenitým šermířem. Pro propagaci lyžování neváhal organizovat improvizovaný závod na Václavském náměstí a již v roce 1897 byl mezi pořadateli prvních mezinárodních lyžařských závodů u Jilemnice, když předtím dovezl první lyže z Norska a zasadil se o domácí výrobu jasanových závodních lyží na Smíchově. Závodně se vyžíval též ve veslování a rychlobruslení. Byl rozhodčím prvního fotbalového utkání tradičních rivalů Sparty a Slávie. Zemřel roku 1933 a pochován byl na staroslavném Vyšehradě.

 

Olympijské hry

Členové ČYKu byli propagátory jachtingu, zakladateli československého olympijského výboru a účastníky olympijských her. Zakladateli klubu Rösslerovi-Ořovskému vděčíme za to, že se česká delegace účastnila olympijských her jako uznaný národ ještě před vyhlášením státní samostatnosti v roce 1918. Se středoškolským profesorem Guth-Jarkovským inicioval založení českého olympijského výboru přes námitky rakouských úřadů. Traduje se pohotový zásah Rösslera-Ořovského na olympijském kongresu ve Stockholmu před první světovou válkou. Když Němci a Rakušané prohlašovali, že Češi nemohou na olympijských hrách vystupovat samostatně, ukázal přítomným členům olympijského výboru rakouskou desetikorunu, na které je nápis svědčící, že František Josef I., císař rakouský je také králem českým. Pro delegáty, zejména Angličany, to bylo dostatečným důkazem. Mají-li Češi krále, mají i právo na samostatné vystupování. V roce 1912 se účastnilo osm členů Českého Yacht Klubu Olympijských her ve Stockholmu. Výpravu vedl předseda Rössler-Ořovský s dr. J. Guth-Jarkovským. Vystoupení našeho mužstva pod českou vlajkou mělo dohru ve vídeňském parlamentu.

Svoje schopnosti ve prospěch československého sportu uplatňoval též ve funkci generálního tajemníka Českého a po první světové válce Československého olympijského výboru, kterou zastával od roku 1906 do roku 1929. Vedl české výpravy na OH ve Stockholmu 1912 a v Antverpách 1920. V roce 1999 v uznání zásluh byl Rössler-Ořovský nominován jako sportovní funkcionář století a česká pošta vydala devítikorunovou známku s jeho portrétem u příležitosti 100. výročí založení Českého olympijského výboru.

 

Český svaz jachtingu

V roce 1893, tedy ještě v době Rakousko-uherské monarchie, vznikly v zemích koruny české dva kluby organizovaných jachtařů – Český Yacht Klub a Klub německých jachtařů v Litoměřicích. Následovaly další v Čechách, na Moravě a Slezsku, od roku 1952 na Slovensku. Po ukončení první světové války byla z popudu Rösslera-Ořovského založena Československá Yachetní Associace (1929). Jejím prvním předsedou byl sám zakladatel a po jeho smrti (1933) Ing. Pavlousek. Po druhé světové válce v obnoveném Československu zůstal jediný jachetní klub – ČYK. Rychle však vznikaly nové kluby a činnost obnovila i asociace. Při sjednocení tělovýchovy v roce 1948 změnila se asociace na Jachetní ústředí ČOS a všechny kluby dostaly název Sokol. Likvidací Sokola a uplatňováním organizace podle sovětského vzoru měnily se názvy klubů i asociace několikrát, než se v roce 1989 ustálil na názvu Český svaz jachtingu. Po všechna období vývoje tohoto centrálního orgánu byl český jachting členem mezinárodní organizace (IYRU – International Yacht Racing Union, později ISAF – International Sailing Federation a dnes WS – World Sailing) a v jeho výborech měl a má své zástupce.

Český svaz jachtingu zastřešuje organizačně veškeré formy jachtařských aktivit a prosazuje společné zájmy svých členů. Ve 110. roce trvání českého organizovaného jachtinku sdružuje 118 jachetních oddílů a klubů. Jeho součástí jsou též asociace jednotlivých lodních tříd (Cadet, Evropa, Finn, Fireball, Flying Dutchman, 49er, Laser, lední jachty, Optimist, Pirát, RS Feva, Star, Tornado, Vaurien, 420, 470), Česká windsurfingová asociace ČWA a Česká asociace námořního jachtingu ČANY.

 

   

 

Hlavním úkolem svazu je zejména koordinace činností nižších složek českého jachtingu, pořádání mistrovství České republiky a zabezpečování přípravy a účasti jachtařů na mezinárodních regatách (mistrovství Evropy, mistrovství světa) i příprava olympijských reprezentantů. Také ČYK je do této vrcholové organizace začleněn. Jeho členové jsou vůdčími funkcionáři ČSJ i výboru Krajského svazu jachtingu Praha. ČYK poskytl ve své loděnici prostor také asociaci námořního jachtingu, protože i ona měla původ v jejích prostorách.

 

Rozvoj Českého Yacht Klubu

Začátky nejsou nikdy lehké. ČYK, po vyčlenění z veslařského klubu BLESK v roce 1893, zakotvil v roce 1895 malou vlastní klubovnou u hráze podolského přístavu. Tenkrát ještě nebyl vyšehradský tunel a přístup do klubu byl buď s pomocí přívozu kolem vyšehradské skály anebo obchůzkou přes tzv. slepičárnu. Koňka jezdila jen k nynějšímu Palackého mostu. Následovaly ještě dvě plovoucí klubovny, než v roce 1911 bylo rozhodnuto vystavět loděnici na ochranné hrázi podolského přístavu.

Ani k politice nebyl český jachting lhostejný. U příležitosti oslav 25letého trvání klubu, 20. října 1918 se ČYK stal prvním místem v Praze, na kterém byla vztyčena česká vlajka místo rakouské, tedy před ukončením první světové války a před vyhlášením samostatného státu. Byla to tehdy vlajka s českým lvem a svatováclavskou korunou (nazývaná královskou), tatáž, pod kterou pochodovali čeští olympionici ještě v době Rakouska-Uherska. Vlajka se zachovala a je jedna uložena v klubu, druhá je v muzeu tělovýchovy a sportu v Tyršově domě.

 

       JUDr. Karel Baxa

 

V průběhu historie ČYKu se v členské matrice objevuje řada jmen význačných osobností. V klubové matrice kromě zmíněných zakladatelů a významných sportovců naleznete JUDr. Vladimíra Aichelburga, historika evropského jachtingu, obchodního a válečného loďstva Rakousko-Uherska, žijícího ve Vídni (čestným členem ČYKu je od roku 1993), Tomáše Jana Baťu, úspěšného kanadského podnikatele (členem od roku 1931 do války). A s nimi řadu dalších, např. Tomáše Baťu (1876–1932), úspěšného českého podnikatele, který zahynul při leteckém neštěstí (členem od roku 1925), JUDr. Karla Baxu, poslance českého sněmu, prvního primátora hl. m. Prahy (členem od roku 1916), Antonína Bergera, významného pražského cukráře (členem od roku 1914), Jeronýma Colloredo Mannsfelda, který v letech 1912–1928 umožnil akad. malíři Alfonsu Muchovi, aby na zbirožském zámku vytvořil slavnou Slovanskou epopej (členem od roku 1919), Eduarda Grégra, majitele knihtiskárny (členem s chotí od roku 1926), JUDr. Jiřího Guth-Jarkovského, zakládajícího člena Mezinárodního olympijského výboru, od roku 1918 jeho předsedy, ceremoniáře prezidenta T. G. Masaryka (členem ČYKu od roku 1925, čestný člen), Bohumila Mathesia, profesora Karlovy Univerzity, literárního vědce a překladatele (členem od roku 1922 s chotí Zdenkou, dramatickou umělkyní), Vladimíra Neffa, význačného českého spisovatele (v ČYK od roku 1937), Jaroslava Nováka, průkopníka výchovy mládeže, vedoucího pražských vodních skautů (známého pod jménem Braťka, členem od roku 1935), JUDr. Jaroslava Preisse, finančníka, vrchního ředitele Živnobanky (členem od roku 1927), Františka Ringhoffera, průmyslníka (členem od roku 1934), Arnošta Schwarzenberga, technika v Ringhofferových závodech (členem od roku 1919), Jana Wericha, významného českého herce (členem od roku 1947), velvyslance, vyslance, konzuly a členy vyslanectví a misí Francie, Británie, USA, Německa (jmenovitě vyslanec francouzský Couget, britský Sir George Clerk, americký R. Grane) a další významné osobnosti.

 

       

 

Po druhé světové válce ČYK inicioval vznik dalších jachetních klubů i Oblastního svazu jachtingu Praha (dnes Krajského svazu jachtingu). Druhá světová válka a po ní politický vývoj v naší zemi přinesl změny i klubu. Po sjednocení čs. tělovýchovy byl ČYK začleněn do tělovýchovné jednoty Slavoj Vyšehrad (zpočátku jako Sokol Vyšehrad). I přes nepřízeň tehdejších úřadů, které v jachtingu spatřovaly buržoazní sport, se členové snažili amatérskými silami udržet toto sportovní odvětví údržbou náročné loděnice a lodí, i amatérskou stavbou nových lodí, zejména pro mládež. Nemysleli přitom jenom na sebe, ale podporovali i vznik dalších klubů.

I po dobu okupace Německem zůstal ČYK ryze českým klubem. Přitom internacionalismus, který je všem jachtařům a námořníkům po celém světě vlastní, není cizí ani českým jachtařům. V řadách členů ČYKu se vyskytují i občané jiných zemí, pobývající nebo pracující v České republice. Před první světovou válkou ČYK zřídil svůj odbor v Terstu, před druhou světovou válkou ve Splitu. Bohužel světové války oba odbory zlikvidovaly. Tradiční mezinárodní spolupráce však pokračuje. Dnes ČYK spolupracuje s jachetními kluby v Německu (s berlínských jachetním klubem FRATERNITAS, založeným roku 1891), Chorvatsku PLAV, nejstarším chorvatským jachetním klubem, který se věnuje výhradně mládeži) a Rakousku (ÖSYC – Österreichischer Hochsee Yacht Club).

Loděnice, postavená v roce 1912, je unikátní celodřevěnou třípatrovou budovou, komplexně vybavenou klubovnou a šatnami pro členy. Nejenže nahradila předchozí plovoucí klubovny, ale vybaveností i rozlohou je mnohonásobně předčila. Dnes má perfektní sociální zařízení s teplou vodou, dílny, moderní kancelář a členům poskytuje veškeré služby, pohodlí i občerstvení. Klubový přístav pod loděnicí je vybaven elektrickým proudem, pitnou vodou, má úvaziště i pro hostující lodě, tři vrátky pro vytažení lodí do 5 tun na čtyři kolejiště pro uložení lodí v zimě.

V současné době klub sdružuje na 200 členů s cca 90 loděmi. Jeho mládež plachtí na lodích tříd Optimist, Cadet a RS Feva, dospělí na lodích tříd Pirát, Fireball, Evropa a Laser a na kajutových lodích. Od svého založení provozují členové ČYKu též námořní jachting. Každoročně plují lodě pod klubovou vlajkou na Severním moři, Baltu, Středozemním i Egejském moři, několik lodí kotví celoročně v italských a německých přístavech z důvodu obtížnosti jejich přepravy po souši. Pro letní sezónu klub vybudoval vlastní přístavní zařízení na Slapské přehradě, ve Sladovařské zátoce.

 

Okruhový jachting

I když většina členů ČYKu provozuje jachting jako rekreační sport, závodů se účastní zejména mládež a ČYK sám jachetní závody organizuje. V období po první světové válce k nejvýznamnějším závodníkům nesporně patřil Eduard Bürgermeister, který se účastnil olympijské regaty v Paříži v roce 1924.

Výčet jmen jachtařů, kteří úspěšně obhajovali české barvy v zahraničí od vzniku organizovaného jachtingu, je obsáhlý. Na počátku této historie naleznete jména již zmíněných zakladatelů ČYKu a později mnoho dalších, z nichž je nutno jmenovat alespoň M. Brebtu, Vítězslava Pavlouska (zvaný Ata) a Ctibora Burdu, kterému navzdory vybojované kvalifikaci byla zrušena nominace na Olympiádu v Londýně v roce 1948 z politických důvodů. Po druhé světové válce vyšla nová hvězda jachtingu – Miroslav Vejvoda, účastník dvou Olympijských her (1964 Tokio, 1972 Kiel), později trenér československého reprezentačního mužstva.

 

Ata Pavlousek      Miroslav Vejvoda

 

Z ČYKu pochází řada mistrů republiky (Na FD Englich a Vopálenský, na J22, Pirátu a FD Burda a Buchtela, Hradecký, bratři Krylové, Krylová, Pavlousková, Tamassy a Krofta, Vála, na FD bratři Žáčkové a další.

Přestože pro závodní jachting řeka není ideálním prostředím, slouží více k relaxaci a tréninku, soutěživost pražského ČYKu byla vždy intenzivní. Byla založena řada jachetních závodů, doma i na moři. K nejvíce obsazeným náleží závod o Primátorský štít, který je od roku 1946 paralelou veslařských „primátorek“. Koná se každoročně na podzim pod Vyšehradem. Závod byl založen v roce 1945, po skončení druhé světové války na památku prvního primátora Prahy Baxy, který byl od roku 1918 rovněž členem ČYKu. V roce 2000, za účasti 63 plachetnic proběhl již 55. ročník tohoto závodu, pod záštitou primátora hlavního města Prahy. Bronzová plastika na mramorové desce, dar primátora hl. m. Prahy, je trvale putovní cenou, udělovanou vítězné lodi nejpočetněji zastoupené lodní třídy. Autorem plastiky je neprávem zapomínaný akademický sochař Stino Paukert.

Přes opomíjení pražské vody závodníky udržely se v celostátní termínové listině i další závody, které pořádá ČYK. Jedná se o Memoriál Eduarda Bürgermeistera (od roku 1937), Memoriál Rösslera-Ořovského (od roku 1946) a závod o Modrou Stuhu Vltavy (od roku 1950). K uctění památky významného teoretika a rozhodčího z ČYK byl nově založen Memoriál Dr. Štěpána.

V roce 2001 na Lipenské přehradě ČYK organizačně zajistil Mistrovství Evropy žákovské lodní třídy Cadet za účasti deseti zemí s obětavým nasazením trenérů, zejména Ing. Z. Davídka a manželů Kábových. Půjčením lodě klub přitom pomohl, aby se mohla účastnit též chorvatská posádka. V roce 2002 se Mistrovství světa lodní třídy Cadet 2002 v Německu účastnily tři posádky z ČYKu.

 

Námořní jachting

Jestliže někoho zaráží, že vnitrozemský občan touží po opanování vod a moří, měl by si připomenout, že do bezprostředního styku s moři přišlo mnoho vnitrozemských Čechů v minulých stoletích nejen proto, že byli dobrodružnější povahy, ale také jako cestovatelé, vědci a objevitelé, nebo z důvodů existenčních, např. při vystěhování do Ameriky nebo na útěku před politickou persekucí. Jinou, dnes již málo známou skutečností je, že z Čech a Moravy pocházela asi třetina námořníků rakousko-uherské monarchie. Většinou byli strojníky a palubními důstojníky.

Vedle Rösslera-Ořovského, který se seznámil s mořem již jako student, nastoupila trojice jachtařů z Českého Yacht Klubu, která také okusila moře. Byli to Škvor z Horomilů, Arnošt a Eduard Bürgermeister. S nimi začíná výměna zkušeností se zahraničními jachtaři a seznamování se s teorií plavby plachetnice. Zkušenosti Rösslera-Ořovského z Jadranu, Středozemního a Severního moře i Atlantiku a Arnošta Bürgermeistera, který byl častým hostem berlínských a severoněmeckých klubů, nacházely uplatnění u pokračovatelů. Již v roce 1896 měl ČYK zaregistrovánu jachtu Stella v Opatii. O vážnosti snah o námořní plavby svědčí též skutečnost, že s lodí Marina I, dovezenou z Jadranu, přijel do Prahy dalmatský plavec profesionál, který o loď pečoval. Tehdy byla tato třináctimetrová jachta největší plachetnicí, která se na Vltavě plavila. V témže roce byl založen odbor klubu ČYK v Terstu, kde členstvu byly k dispozici tři námořní jachty, z toho jedna měla oprávnění plavby po všech mořích. Odbor zanikl vznikem první světové války. Po válce se první plavby na moři uskutečnily v norských vodách. Druhý zahraniční odbor klubu ČYK vznikl až po smrti zakladatele, péčí kapitána klubu Eduarda Bürgermeistera v roce 1934 ve Splitu, při jachetním klubu Labud. V roce 1935 byla dokončena stavba desetimetrové kýlové plachetnice, která dostala jméno Vltava. V roce 1935 vyhrála první mezistátní regatu o pohár, který věnoval pražský primátor Dr. K. Baxa. Tuto jachtu se podařilo přivézt do Prahy před vypuknutím druhé světové války. Druhá loď klubu, která se plavila na Jadranu, se stala obětí bombardování Splitu spolu s celou flotilou jugoslávského klubu Labud.

 

Plachetnice Vltava kdysi    a dnes na Orlíku

 

K významným a úspěšným námořním jachtařům nesporně náležel zejména Josef Rössler, vnuk zakladatele ČYKu, čestný člen ČYKu, který každoročně vyplouval z Podolí přes Hamburk se svým ocelovým Štírem na Balt a na Severní moře. A s ním řada dalších, většinou na vlastnoručně postavených námořních plachetnicích, každoročně vyplouvá, aby se rekreovala a spolu s posádkou prožila romantickou dovolenou. Všichni se pak vracejí s pokorou a s pocitem velikého uspokojení a poznání krásy a síly přírody.

Také jachta z ČYKu HEBE II, kterou si postavil Ing. Jaroslav Havelka, člen ČYKu, začínala rekreačními plavbami, ale soutěživý duch jejímu majiteli nedal klid, a tak po účasti na Kieler Woche se tato loď účastnila v roce 1997 a 1998 závodů Cutty Sark Tall Ships Races. V roce 2000 si Havelka pořídil novou jachtu Sun Fast 40 HEBE III a přihlásil se na závod Tall Ships 2000, jehož patrony byli britská královna Alžběta II, španělský král Juan Carlos, holandská královna Beatrix a italský prezident Oscar Scalforo. Tato loď na závodech Tall Ships několikrát zvítězila, a to i při náročné přeplavbě Atlantiku, přes velikou konkurenci námořních velmocí (zejména Anglie, Francie, Itálie, Německa, Španělska a USA).

 

 

 

Z přibližně dvaceti pražských jachetních oddílů a klubů je ČYK jedním, který se programově věnuje mládeži, která trénuje a závodí v různých lodních třídách. V loděnici pulzuje klubový život po celý rok. Pro údržbu lodí jsou k dispozici dílny. Dospělí se mohou přihlásit do posádky, pokud nemají vlastní loď, a pokud ji mají, najdou zde možnosti kotvení, zimování, dílny, šatny se sprchami a teplou vodou, občerstvení, a kamarády, kteří pomohou a poradí na lodi i při přípravě plaveb na moři. Život v klubu neustal ani po srpnové katastrofální povodni roku 2002, která způsobila škody téměř za milion korun.

 

Zpověď pamětníka

ČYK věnuje archivu klubu a českého jachtingu značné úsilí. Přesto zůstávají nepoznaná místa vývoje, pro která se jen obtížně získávají informace. Co se v důsledku nepřízni minulého režimu nezachovalo v písemnostech, hledáme v pamětech starých členů. Ale i těch ubývá. Proto s radostí jsme v klubu uvítali Ing. Ctibora Burdu, čestného člena ČYK, pamětníka klubového života od r.1944. Přes svůj věk (87) je stále čilý, optimistický, se zájmem i o současné dění na vodě a pod plachtami, a hlavně, s výbornou pamětí, kterou mu mohou mladí závidět.

Borek - Ctibor Burda přišel do klubu v roce 1944 a již v roce 1948 vybojoval kvalifikaci na účast na XIV.Olympijských hrách, které se konaly v Londýně na lodích třídy Firefly. Tehdejší ministr školství (O.Nejedlý) nepovažoval za politicky únosné, aby Československo reprezentoval "buržoazní" sport, za jaký jachting považoval, ačkoliv v pozdějších létech Sovětský svaz, když se k OH přihlásil, nikdy tento sport nevynechával. Namísto olympijských her se Borkovi dostalo "cti", odsloužit si mimořádnou vojenskou službu v pracovním táboře PTP. Ctibor Burda začínal na lodích třídy O-jola, ale svých 13 titulů Mistr ČSR získal i na jolách 22, na Pirátech a náročných Létajících Holanďanech. Mistrem ČSR se stal r. 1945 (O-jola), 1946 (O-jola), 1947 (Jola 22 s Puchtou a Benešem), 1948 (O-jola a Jola 22 s Puchtou a Benešem), 1949 (O-jola a Jola 22 s Benešem a Válou), 1952 (O-jola, jola 22 s Kulhánkem a Vejvodou v "mužích" a v "mix"), 1955 (jola 22 s Hradeckým a Lepařem), 1957 (Jola 22 s Hradeckým a Kynclem; poslední rok joly 22), 1960 (Pirát s Buchtelou), 1961 (FD s Buchtelou). Byl ale také účastníkem závodu Česká brána a v letech 1951, 1952 a 1956 vítězem. A úspěšným účastníkem mnoha dalších jachetních závodů.

 

 

 

Od samého počátku své jachtařské dráhy byl amatérským stavitelem lodí třídy O-jola, Pirát, také Flying Dutchman, to když mu v Německu profesionálně postavený FD nevyhovoval. Byl také uznávaným teoretikem a autorem příruček. Svoje zkušenosti si neponechával jen pro sebe, a českému jachtingu posloužil i jako předseda svazové loďařské komise. Ke své "zpovědi" přinesl obálku fotografií, zejména ze své účasti na tradičních závodech Česká brána, zachycených vynikajícím fotografem Sitenským. Jejich reprodukce ČYK zachová v archivu. A jak probíhala "zpověď" veterána? Zpovídali Ing.Jan Šilhavý, předseda klubu, a Ing.Miroslav Kryl, archivář klubu.

První otázka byla zaměřena na prameny zájmu o jachting. K vodě se Borek, tehdy Plzeňák, poprvé dostal na táboře YMCA na Staňkovském rybníce. Byly tam kanoe, ale také dvě malé plachetnice. Teorii obtékání plachet vzduchem znal ze stavby modelů letadel v Masarykově letecké lize. V roce 1933 vyhrál jeden z modelářských závodů v Plzni. V šestnácti začal i s létáním na větroních. Když se po úmrtí otce přestěhoval do Prahy a schylovalo se k válce, jeho krátká letecká kariéra skončila. Za druhé světové války Borek nastoupil do zaměstnání, kde se mu do rukou dostaly německé měsíčníky Yacht, a ty posílily jeho zájem o jachting.

Na Císařské louce se seznámil s trojnásobným olympijským vítězem, kanoistou Josefem Holečkem a s řadou stavitelů olympijských O-jol. Získal plány a v létech 1943-44 se pustil do stavby olympijské joly v "čapadlech" v nábřeží mezi Palackého a železničním mostem. Ve svých začátcích plachtění měl před sebou Vítězslava Pavlouska, zvaného Ata, ale brzy jeho první místo střídavě získával pro sebe. Jednoposádkové O-joly, které v Praze stavěl Petr Nápravník z mahagonu, Borek i dnes považuje za velmi úspěšnou konstrukci. Zkoušel plachtit i na Finnech, ale v této lodní třídě, na rozdíl od Mirka Vejvody, zalíbení nenalezl. Již při stavbě lodě třídy Pirát uplatňoval svoje přesvědčení o potřebě rozšířit příď na maximum v mezích povolené tolerance. Tak také vznikla nepřekonatelná loď třídy Pirát se jménem Perla. Na ní vyhrál několikrát závod Česká brána, jak o tom svědčí donesené trofeje z roku 1951, 52, 56. Dvouposádkový Pirát z roku 1938 se drží v Evropě dodnes a jeho sláva pokračuje zejména v Německu v laminátové verzi. Stále je oblíbenou třídou pro výcvik. První "Holanďané" u nás – lodě třídy FD - byly původem německé. Borkovi nevyhovovaly, a proto se pustil do stavby vlastního. Na tom pak vyhrával a o první místo se střídavě dělil s Englichem. Tato sportovně náročná lodní třída byla úspěšná, vydržela 32 let jako olympijská. V roce 1980 nesla českou posádku i na Olympijské hry v Tallinu, kde se umístila na 12.místě.

Barvité bylo líčení úspěšného vyřešení problémů, které se objevovaly při amatérské stavbě lodí, na závodech Česká brána za špatného počasí, řady překvapení na četných jachetních závodech a setkání s jachtaři, zejména z Brna a ze Slovenska. Při rozhovoru byla mnohokrát vyslovena jména slavných jachtařů, soupeřů a kamarádů, jako Ata – Vítězslav Pavlousek (z ČYK, pětinásobný Mistr ČSR na O-jole, trenér, rozhodčí), Mirek Vejvoda (z ČYK, olympionik, patnáctinásobný M ČSR na lodích třídy Finn), Radovan Lancinger (z ČYK), Lucián Vála (z ČYK, dvojnásobný M ČSR na Jole 15), Radovan Lancinger (z ČYK, M ČSR na Jole 15), Jiří Hradecký (z ČYK, trojnásobný M ČSR na Jole 22), Jaroslav Dřevo (z YC Brno, také stavitel lodí třídy Star, M ČSR), Boris Železňák (z YC Brno, desetinásobný M ČSR, Miky – Jiří Reich (výborný jachtař a funkcionář Českého Svazu Jachtingu, předseda komise rozhodčích), a mnoha dalších jmen, za kterými následovaly nové generace. Takový rozhovor s pamětníkem připomene současnosti, že i v minulosti bylo na české jachetní scéně živo, plno talentů, byť tehdy omezovaných nepříznivými podmínkami.